sobota 31. března 2012

......

Pořád je o čem psát. Stále přežívá, či snad žije touha sdílet část života s jinými. Ale nejde mi to. Nesnažím se , to je fakt. Nemůžu se soustředit. Nemám jistotu. Jsem unavená. Jak dlouho ještě?

Čtu to po sobě, radost z toho fakt  nemám, jaký to má vlastně smysl se takhle "vypisovat"? Pomůžemito? K čemu a od čeho?

 Příspěvěk jedna báseň, ale i takový je život. Minimálně ten můj.






4 komentáře:

  1. Nevzdávej to... nejde o pouhé "vypisování", vše co děláš má smysl a byla by škoda nenapsat pár řádků o tom, jak mám skvělou ségru :)

    OdpovědětVymazat
  2. :o) můj život též, buď v klidu. a piš, já to tady mám ráda. a taky si nemyslím, že Ti to nejde, ono to obyčejné je někdy složitější na předání, exkluzivní zážitky se podle mne distribuujou tak trochu samy. paradoxem je, že tady většinou nekomentuju jen proto, že hodně věcí vnímám podobně a pak mi vrtají hlavou, např. Tvé obavy a strachy ohledně mámy jsou ve mně ještě stále až moc živé. držím palec. a doufám, že pobudeš:o) jarem s úsměvem! ps: jak jsi u mně psala, že už víš, že dvě jsou více, než jedno... jedno je více, než žádné.o) pozdravuj Agátku...

    OdpovědětVymazat
  3. Moniko přišla jsem se podívat..mě osobně se tu moc líbí. Pocity, které popisuješ znám...přejdou..nevzdávej to, těším se "na viděnou".

    OdpovědětVymazat
  4. Vydrž miláčku...máš to tady pěkné.....fakt....Pavel

    OdpovědětVymazat